Lednicko-valtický areál
Lednicko-valtický areál je krajinný celek o rozloze 300 km2 v okrese Břeclav při hranici s Rakouskem, od prosince 1996 zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je pokládán za nejrozsáhlejší komponovanou krajinu v Evropě a možná i na světě. Na severozápadě na něj navazuje CHKO Pálava. Lednicko-valtický areál a bojiště bitvy u Slavkova byly v roce 1992 vyhlášeny ministerstvem kultury jako první dvě krajinné památkové zóny na území České republiky.
Zámek Lednice
Zámek Lednice vznikl na místě původní gotické tvrze v letech 1544-1585. Je obklopený krásnou zahradou. Zámek byl na sklonku 17. století barokně přestavěn. V letech 1766-1772 proběhla klasicistní přestavba zámku. Dnešní podoba zámku je prakticky stejná od poslední přestavby zahájené v roce 1846 v novogotickém slohu. Při této poslední přestavbě byl zachován půdorys. Zámek prošel velkou úpravou fasád. Přepracován byl také zámecký interiér. V areálu se nachází také palmový skleník, kde je pěstováno asi 250 druhů subtropických a tropických rostlin.
Zámecký park
Zámecký park Lednice byl poprvé písemně doložen v polovině 16. století. Od té doby se postupně měnil ve nádherný barokní park. Ke konci 19. století pak prošel částečnými klasicistními úpravami, které vyvrcholily mnohými romantickými přeměnami. Areálem protéká řeka Dyje, která se rozlévá v několika kanálech a rybnících. Mezi nimi se nacházejí ostrovy, které jsou navzájem propojené mosty. Poslední úpravy se linuly v novobarokním francouzském stylu. Od té doby se v parku pravidelně střídají křoviny s kašnami a antickými sochami. V parku je více jak sto druhů jehličnanů a více než 460 druhů listnáčů.
Zámecký skleník
Zámecký skleník je zamýšlený i provozovaný jako okrasný skleník. Kdo chce, dostane seznam latinských jmen rostlin, co tu rostou, a může si je podle čísel najít. Můžeme však směle pochybovat o tom, že to tak dopodrobna zkoumali princové a hraběnky, obývající zámek. Ti sem chodili relaxovat a odpočívat a jediný strom, který určitě znali, byl dnes dřevěnou tabulkou označený Encephalartos Altensteinii. Je totiž z celého skleníku nejstarší - bude mu tak tři sta, čtyři sta let.
Jízdárna
Ve své době to býval doslova palác pro koně, kterým kromě stájí s mramorovými žleby a dřevěnou podestýlkou sloužil také brodiště. Rozsáhlý komplex barokních jízdáren a koníren v Lednici ale v průběhu 20. století sloužil jako sklad, tělocvična nebo hasičská zbrojnice. Rekonstrukce zchátralého objektu za půl miliardy korun byla dokončena v roce 2013 a proměnila zámeckou jízdárnu v multifunkční centrum pro výstavy, koncerty, společenské akce a ekologickou výchovu.
Minaret
Minaret Lednice je unikátní 60 metrů vysoká rozhledna. Nachází se na odlehlejší straně zámeckého parku Lednice. Je součástí Lednicko-valtického areálu. Je to nejstarší dochovaná rozhledna v České republice. Zároveň je to také jediný minaret na našem území a také nejvyšší stavba tohoto tipu mimo islámské země. Není jasné, proč byl minaret na tomto místě vystavěn. Dle pověsti se traduje, že Alois Lichtenstein si chtěl původně nechat vystavět kostel. To mu však měla církev zakázat. Proto se rozhodl na truc vystavět mešitu. Vzhledem k měkkému podloží však nebylo možné celou stavbu realizovat a proto nakonec vznikl minaret. Je však také možné, že to celé bylo jinak. V okolí byly také turecké lázně, čínské paláce a švýcarský most. Je tedy možné, že původ minaretu je jiný.
Janův hrad
Janohrad, sevřený ze tří stran meandrem královské Dyje, sloužil jako lovecký zámeček. Panstvo se tu před honem shromáždilo, popřálo si štěstí a navečer se vracelo k bohatě prostřenému stolu. Ulovená zvěř se opékala na osmi velkých ohništích na nádvoří. Koně a psi si mohli odpočinout v přízemních prostorách, zatímco jezdci hodovali v prostorných sálech. Tehdejší etiketa poroučela, aby se ženy a muži bavili odděleně, tak vznikly kromě Rytířského sálu i Dámské salónky.
Akvadukt
Kopie římského akvaduktu, který vznikl na sklonku 18. století, se dočkala Lednice v létě 2013 společně s desetimetrovým vodopádem. Naposledy byl akvadukt v provozu před necelými sto lety. Autorem této stavby je dvorní architekt Lichtenštejnů Josef Hardtmuth, který vyprojektoval i nedaleký Minaret. Zámečtí páni nechali vodopád pouštět při slavnostních příležitostech, aby jim zkrášlil pohled na jezero. Když stavba nefungovala jako umělý vodopád, byl akvadukt součástí zavlažovacího systému parku.
